Nejznámější obraz Leonarda da Vinciho, tajemná Mona Lisa, je opravdovým uměleckým skvostem. Není divu, že se ho pokusili ukrást. Naštěstí nezmizel nadobro.
Umělec a vynálezce Leonardo da Vinci skrývá mnoho tajemství, která patrně nikdy nebudou odhalena. Jedním z nich je obraz Mona Lisa, známá jako La Gioconda. Ročně jej v Louvru navštíví kolem 10 miliónů lidí, kteří dychtí vidět jedno ze světově nejproslulejších děl. Bylo pojištěno asi na 100 miliónů dolarů, ale ve skutečnosti je skoro neocenitelné.
Jedné noci proběhla krádež století
Dne 21. srpna 1911 se Vincenzo Peruggia pokusil o něco, co se jen tak někomu nepodařilo. Pod rouškou tmy odcizil Monu Lisu.
A jak se mu to vlastně podařilo uskutečnit? Peruggio byl italský zlodějíček, který se v roce 1908 přestěhoval do Paříže. Začal pracovat jako údržbář v Louvru, kde na obrazy instaloval skleněné vitríny. Měl tak přístup k těm nejznámějším uměleckým dílům, které se v galerii nacházely.
Díky tomu měl možnost dozvědět se, jak jsou díla chráněna. Využil tedy volného přístup do Louvru a rozhodl se Monu Lisu ukrást. Nutno podotknout, že bezpečnostní systémy na počátku 20. století nebyly nic moc, proto pro něj tento úkon nebyl nijak zvlášť obtížný.
Společně se svými komplici, Vincenzem a Michelem Lancelotti, se schoval v bezpečnostní skříni a čekal, až se galerie zavře. Jakmile padl soumrak, dali se do práce. S ukradeným dílem se pak vrátili do úkrytu a vyčkali, dokud se galerie opět neotevřela. Nikdo si zmizení cenného obrazu nevšiml, dokud na něj neupozornil návštěvník, který se na něj přišel podívat.
Policie byla zmatená
Nikdo nemohl pochopit, jak se takový zločin podařilo uskutečnit. Policie byla v koncích a nevěděla, kterým směrem se vydat. Byla to senzace, kterou ještě nezažila. Začalo kolo obviňovaní modernistických umělců, kteří tradiční obrazy zavrhovali. Podezření například padlo na dramatika a básníka Guillaumea Apollinaira, který byl záhy zatčen. Často totiž prohlašoval, že by se Mona Lisa měla spálit. Když se však prokázalo, že se zločinem má pramálo společného, byl propuštěn. Hon pokračoval a dalším podezřelým se stal Pablo Picasso, u nějž se rovněž prokázala nevinna.
Na případu průběžně pracovalo až 60 detektivů, ani jeden z nich však neměl podezření, že by za krádeží mohl stát Peruggio. Přestože ho policie také vyslýchala, došla k závěru, že je příliš hloupý na to, aby spáchal tak parádní zločin.
Obraz zmizel na dva roky
O dva roky později měl obraz stále ve svém vlastnictví, rozhodl se však pro prodej. Pod falešným jménem Leonardo Vincenzo nabídl Monu Lisu obchodníkovi s uměním ve Florencii, Alfredu Gerimimu. Ten však okamžitě pojal podezření a kontaktoval svého přítele, ředitele florentské galerie Uffizi, Giovanniho Poggiho. Když si muži uvědomili, že se jedná o pravý obraz, na oko souhlasili s prodejem a tajně zavolali policii.
Samozřejmě se široce spekulovalo, proč Peruggio Monu Lisu ukradl. Nejrozšířenější teorií, za kterou si stál i on samotný, bylo, že krádež byla činem na obranu národní cti. Údajně žil ve vědomí, že obraz ukradl Itálii Napoleon, a tak ho chtěl vrátit do jeho rodiště. Ve skutečnosti dílo získal francouzský král František I. již v roce 1519. Soud Peruggiovi nakonec udělil pouze sedmiměsíční trest.
Loupež však měla jeden pozitivní dopad. Snímky Mony Lisy se šířily po celém světě, a každý ji tak toužil spatřit. Stala se globální senzací.
Zdroje: The Crime Wire, The Collector; Náhledový obrázek: Gantas Vaičiulėnas / Pexels
