Kde jsou mumie z Egypta? Evropané si z nich dělali medicínu

Mumifikace byla ve starověkém Egyptě běžnou metodou pohřbívání. Proč se tedy dochovalo tak málo mumií? Můžou za to Evropané. Mumie totiž ve středověké Evropě byly oblíbenou přísadou léčiv.

Proces mumifikace

Mumifikace byla technikou pohřbívání praktikovanou v různých kulturách po celém světě. My ji ale nejvíce známe ze starověkého Egypta. Byla nejčastěji výsadou vládců a vyšších společenských vrstev, jelikož šlo o poměrně drahou záležitost.

Obnášela vyjmutí střev, plic, jater a žaludku a jejich umístění do mohyl. Mozek byl vyňat přes nosní dírky a srdce v těle zůstávalo. Dutina břišní byla následně vypláchnuta palmovým vínem a potom tělo asi 40 dní sušili.

Po vysušení byla mrtvola balzamována vonnými oleji a pryskyřicí a balena do plátna, pro ochranu v posmrtném životě přidávali také posvátné amulety. Na obličej byla nasazena maska a takto ošetřená mrtvola byla uložena do soupravy rakví a do sarkofágu.

Zdravotní kanibalismus v Evropě

Konzumace mumií byla pravděpodobně zapříčiněna chybou v překladu. V Persii a Arábii se pro zdravotnické účely používala látka zvaná mumia, druh živice podobný asfaltu. Nedorozumění v překladu a zaměnění termínů ale zavinilo, že Evropané došli k závěru, že látka mumia je extrahovaná z balzamovaných mrtvol.

Tento názor byl mimo jiné podpořen i tím, že se ve středověku věřilo na nadpřirozený původ chorob, a tak se zdálo logické, že budou mít i léčbu podobného rázu. Lidské tělo prý obsahovalo látky, které dalšího člověka dokáží vyléčit. Pokud jste například požili ostatky silného zdravého vojáka, měli jste získat jeho sílu.

Příchod egyptských mumií výrobu léčiv obohatil. V evropských apotékách se to nejrůznějšími produkty s přísadou mumie jenom hemžilo. Prodávaly se tinktury či prášek určený pro přidání do vína. Lékaři je předepisovali k léčbě široké škály neduhů, od bolestí hlavy, přes infarkty až po rakovinu.

Poptávka byla velká a značně převyšovala nabídku. Skutečné mumie nestačily, a tak se zde rozmohl byznys vykrádání nových hrobů a vydávání těchto ostatků za opravdové mumie. Často šlo o ostatky zločinců nebo otroků.

Rozbalovací večírky 19. století

V 19. století se vysvětlilo, že výtažky z mumií žádné zázračné léčivé schopnosti nemají. Fascinace Egyptem a jeho mumiemi ale zdaleka neustávala, spíš naopak.

Mánie započala s Napoleonovou expedicí do Egypta, po které do země putovaly spousty nadšených evropských cestovatelů. V této době se v Evropě začal rozvíjet obor egyptologie.

Cestovatelé si kromě jiných suvenýrů domů z Egypta přiváželi i mumie. Zejména příslušníci bohatých vrstev britské společnosti pořádali ve svých domovech večírky, jejichž hlavní zábavou bylo rozbalování mumie. Později se takovéto večírky konaly i v divadlech.

A co vy? Lákalo by vás ochutnat mumii, nebo dáváte přednost něčemu čerstvějšímu?

Zdroje: National Geographic, The Science Times, redakce; Náhledový obrázek: Pixabay