Zromantizovaný středověk: Rytíři nebyli takovým vzorem ctnosti, k ženám se chovali hrozně

Po staletí existují romantické představy o rytířích a jejich galantním chování. Bylo tomu opravdu tak? Rytíři se totiž prý ve skutečnosti k ženám i dětem chovali strašně.

Rytířství lze definovat mnoha slovy, nicméně nejobecněji za něj můžeme považovat způsob, jak se muži chovali k ženám, v širším hledisku i jak se lidé chovali k sobě navzájem, uvádí web History. A to nejen v minulosti, ale i nyní, byť v 21. století tento pojem již nelze vztahovat vyloženě na muže rytíře, který by odvážně mával mečem a jezdil na koni.

Kořeny rytířství nalézáme ve středověku. Tehdy se od rytířů očekávalo, že budou jednat podle jakéhosi kodexu chování, což nakonec vedlo k vytvoření určitého standartu napříč celou společností. Tito muži byli stateční, konali dobré skutky, ochraňovali slabé a měli se chovat k ženám s noblesou, uvádí web Chivalry Today. Alespoň se to tak říká.

Jednoznačně stanovený kodex, který by platil jako sám zákon, však oficiálně neexistoval. Společností pouze rezonovala idea, jak by se takový rytíř podle všeho chovat měl. Zde je souhrn jeho vlastností:

Odvaha – Rytíř by se neměl pouze chvástat, nýbrž by měl být odvážný a schopný bojovat proti bezpráví a zhostit se těžkých úkolů.

Spravedlnost: Nikdy by neměl dělat rozdíly mezi lidmi. Na problém by měl nahlížet spravedlivě a neklonit se pouze k jedné straně.

Milosrdenství: Rytíř by měl vytvářet pocit míru, udržovat ho, a ne pobízet k válčení a špatnostem.

Štědrost: Sdílet s ostatními nejen hmotné statky, ale také duševní – pozornost, moudrost…

Víra: Měl by věřit a být věrný svým slibům, kterým se zavázal, bez ohledu na to, jestli jsou velké nebo malé.

Ušlechtilost: Vyjadřuje rytířovu schopnost hájit své přesvědčení za každé situace.

Naděje: Neztrácet pozitivní přístup k životu, i v dobách tragédie a nepříznivých situacích.

Byť by se mohlo zdát, že potkat rytíře bylo přínosné, ne vždy tomu tak bylo. Rytířům jsou sice přisuzovány tyto ctnosti, na druhou stranu jejich podstata byla trochu jiná. Byli to muži zrození pro boj, válku, násilí – a to mnohdy neprojevovali pouze v bitvě, ale i ve svém každodenním životě. Ženy, které by měli vlastně ochraňovat, považovali někdy až za méněcenné a často jim to dávali najevo.

Ženy dělili do několika kategorií, podle nichž se k nim chovali. S jakousi úctou přistupovali k matkám a nevinným dívkám, naopak lehké ženy pro ně neměly žádnou hodnotu, proto s nimi tak zacházeli. To se ostatně projevovalo i ve společenském postavení – pokud byla žena šlechtična, drželi se určitých hranic, obyčejné ženy z řad lidu na tom už byli hůře.

Nelze však zcela jednoznačně říci, že se urozené ženy měly dobře, mnohdy byly objektem mocenských zájmů. Pokud se například staly obětí únosu, jejich osud nebyl zrovna příjemný a často byly znásilněny. I rytířem.

Našli se muži, kteří se opravdu drželi rytířských zásad. Nicméně v tvrdé době, jakým středověk byl, nebylo úplně místo pro romantické představy a skutky. I když právě tak se to jeví, ostatně filmy a knihy nám to tak zobrazují. A vlastně se není čemu divit.

Zdroje: Chivalry Today, History, Náhledový obrázek: Pixabay