Hranice mezi nebem a zemí je tenká a mnozí věří, že existují síly, které se nedají vysvětlit. Mezi zastánce nadpřirozena patřily i osobnosti jako byl Thomas Edison, nebo britská královna Viktorie.
V průběhu 19. století rostl po celém světě zájem o spiritualismus. Důvodem byly především masivní ztráty na životech v průběhu občanských válek. Na počátku 20. století to pak byla první světová válka a pandemie chřipky. Lidé si tak přirozeně začali prohrávat s myšlenkou, zdali život po smrti opravdu nadobro končí, a jestli není možné se zesnulými nějak komunikovat. Podobné myšlenky zastávala i spousta známých osobností.
Telefon do záhrobí
Ačkoliv je Thomas Edison znám především pro vyrobení žárovky, má na kontě spoustu dalších vynálezů, které lidem zjednodušily život. Nezabýval se však pouze věcmi využívanými k denní potřebě, jeho cílem bylo přesáhnout hranice mezi životem a smrtí.
V roce 1877 vynalezl fonograf, na které zachytil vlastní hlas. Po další desetiletí se snažil tento přístroj vylepšit – mělo se jednat o jakýsi druh „telefonu do záhrobí.“
Jeho cílem totiž bylo opět nahrát hlas, ne však živého člověka, nýbrž toho, který již odešel z pozemského světa. Nicméně časopisu American Magazine sdělil, že přístroj nebude fungovat díky okultismu, ale na vědeckých principech, jak podotýká web Atlas Obscura.
Snaha udržet si mrtvého manžela
Spiritualismus si našel své zastánce i ve Spojeném království, a to rovnou v těch nejvyšších kruzích. Když v roce 1861 zemřel manžel královny Viktorie, dostala se panovnice do těžké deprese a smutku. Až do smrti se halila do černé barvy a neustále si připomínala manželovu památku. Touha nevzdat se milovaného manžela ji dokonce dovedla k úvaze, že by nějakým způsobem chtěla navázat kontakt s jeho duchem.
Nalezla médium v podobě třináctiletého chlapce, který jí údajně měl předat vzkaz od mrtvého manžela, píše web History. Uspořádali spolu několik seancí, v nichž pokračovala i později. Prý se od manžela snažila získat rady ohledně politických rozhodnutí.
Myšlenku podporoval i věhlasný spisovatel
Mezi nadšené spiritualisty patřil rovněž Arthur Conan Doyle, autor příběhů o Sherloku Holmesovi. Společně se svou manželkou věřili, že komunikace s mrtvými možná je. Zatímco on napsal nespočet článků o tomto tématu a účastnil se seancí, jeho žena provozovala tzv. duchovní psaní, uvádí web Lazy Historian. Jednalo se o automatické psaní, kdy jedinec bez přemýšlení píše slova na papír, a právě tehdy je otevřen komunikaci s duchy.
Život i smrt navždy zůstanou zahaleny rouškou tajemství. O to víc tyto nevysvětlitelné aspekty přitahovaly a stále přitahují pozornost spiritualisticky a duchovně založených lidí, kteří se snaží tuto hranici překročit. Jak vidno, podobné zájmy měly i osoby, jejichž jména vešla do historie.
Zdroje: History, Lazy Historian, Atlas Obscura; Náhledový obrázek: Thomas Hawk / Flickr (CC 2.0)
