Římská říše je známá jako silné impérium, které ve své době sahalo od Atlantského oceánu k řece Eufrat a od Británie až k Sahaře. O to víc badatelé přemýšlejí nad tím, jak mohlo zaniknout.
Díky filmům, historickým příběhům, knihám a mnoha dalším zdrojům si o tomto nejmohutnějším starověkém politickém útvaru děláme různé obrázky a vytváříme představy. Ale máme skutečně jasno, co jsou fakty a co fikce? Pojďme se vrátit do doby tóg a silných válečníků, abychom si vyvrátili některé mylné představy, které nám jsou předkládány.
Římané neustále nosili tógy
Za klasické oblečení Římanů považujeme tógy, v umění jsou v nich taky často zobrazováni. S tímto oděvem to však bylo kapku složitější. Tógu obecně mohli nosit všichni římští občané, neplatilo to však pro dobyté národy, které se k říši připojili.
Zpočátku ji nosili i nižší třídy, postupem času se však tóga stala symbolem vyššího společenského postavení. Látka byla stále dražší a ustrojování do tógy vyžádalo pomoc sluhy, což si samozřejmě mohl dovolit jen někdo z movitější vrstvy. Později si je Římané oblékali hlavně na důležité ceremonie a jiná veřejná vystoupení.
Římané nejsou jediní, které si spojujeme s určitým typem oblečení, byť nebylo nošeno denně. Nejlépe tuto problematiku shrnuje podle webu Cambridge profesorka Caroline Vout, vyučující na univerzitě v Cambridge.
„Kdybychom se zeptali: ‚Co nosí Skotové?‘ odpověď by byla ‚kilt‘. Ale nečekali bychom, že pojedeme do Edinburghu a najdeme tam všechny kromě zahraničních turistů oděných v plédu,“ říká profesorka.
Poslední slova Julia Caesara byla: „I ty, Brute?“
Když byl Caesar zavražděn na půdě Senátu, měl údajně vyřknout svá poslední slova: „I ty, Brute?“ Tuto větu si pamatujeme především díky Shakespearově hře. Bylo to však opravdu takto, nebo jsme opět podlehli fikci? Podle historiků tato věta rozhodně posledními slovy slavného Caesara nebyla.
Hra nám ukazuje, že byl Brutus blízkým přítelem Caesara, tento názor však historici vůbec nesdílí. Tím měl být ve skutečnosti Decimus, který byl Caesarovou pravou rukou. Nastává tak otázka, proč by mluvil v poslední chvíli zrovna s Brutem, když umíral na četné bodné rány?
Problém by mohl být jazyk. Ač Shakespeare využívá latinu, Caesar mohl ve skutečnosti vyřknout svá slova řecky. Jeho výrok bychom tak mohli přeložit jako: „A ty taky, dítě?“.
O této teorii psala Kathryn Tempest, která tímto spojením poukazovala na řecké přísloví, obsahující tuto frázi, uvádí web Mental Floss. Než jako překvapivý výraz zrady to mohlo znamenat něco ve smyslu prokletí.
Je však docela možné, že Caesar před svou smrtí neřekl vůbec nic a šlo pouze o snahu zdramatizovat konec jednoho z velikánů, který byl zrazen.
Gladiátoři vždy bojovali na život a na smrt
Boje gladiátorů v Koloseu máme díky filmům poměrně zkreslené. Ve většině filmech bojují gladiátoři na život a na smrt. Reálně tomu tak nemuselo být a každý z bojů nemusel být na život a na smrt. Rané střety často navíc zahrnovaly i někoho jiného než gladiátory, a to například otroky nebo obyvatele dobytých území odsouzené za zločiny.
Nicméně tento sport později přilákal i bojeschopné dobrovolníky. V 1. století n. l. došlo k mnoha střetům mezi profesionálními gladiátory, obvykle bývalými vojáky nebo chudými občany, kteří hledali lukrativní, i když nebezpečnou příležitost k tomu si vydělat na živobytí, uvádí web Acis.
Být gladiátorem bylo v podstatě plnohodnotným povoláním – i když extrémně nebezpečným. Přestože nakonec nešlo bojovat na život a na smrti, vždycky se samozřejmě našlo i několik obětí.
U profesionálních bojovníků se navíc ani nevyplatilo nechat je zemřít. Trénink a financování elitních gladiátorů byla nákladná záležitost a sponzoři by tak měli vážné problémy, pokud by museli neustále nahrazovat své svěřence. Rozhodčí tak často ukončil boj, když byl jeden účastník vážně zraněn a bylo tak jasné, kdo by boj vyhrál.
Ostatně jako u všeho nám filmová a knižní produkce často předává určité představy, které pak přijímáme za své. Nicméně realita je mnohdy poměrně dost odlišná. Která skutečnost z našeho článku vás překvapila nejvíce?
Zdroje: Mental Floss, Acis, Cambridge, redakce, autorský text; Náhledový obrázek: Pixabay
