Pandořina skříňka není jen příběhem, který měl varovat před lidským konáním. Ukazuje rovněž, jaký byl pohled starých Řeků na ženy i společnost. Ze starých řeckých pověstí se máme stále co učit.
Podle řecké mytologie byla Pandora požehnáním, ale zároveň i prokletím. Stvořili ji bohové, aby byla nápomocná lidstvu, ale nakonec otevřela skříňku, a vypustila tak do světa zlo. Tento mýtus však demonstruje mnohem víc, než je příběh ženy, která svou zvědavostí způsobila šíření všeho špatného.
Zrození Pandory
V řecké mytologii zastává Pandora podobnou roli jako biblická Eva. I ona je považována za první ženu, která kdy chodila po planetě. Bohové ji stvořili jakožto dokonalou ženskou bytost, která měla lidstvo vést správným směrem. Disponovala vlastnostmi, které by měla ideální žena tehdejší doby mít – krásou, osobitým půvabem a zručnýma rukama.
Její příběh známe především díky antickému básníkovi Hésiodovi. Popisuje Pandoru jako dar, jenž bohové nabídli lidstvu. O její úloze vypovídá i její jméno samotné. Pandora totiž nese význam „obdarovaná všemi dary, které dostala od bohů“ nebo „všedárná“.
Byla vytvarována ze země a vody, čtyři větry jí pak vdechly život. Následně dostala dary od olympských bohů – Afrodita jí poskytla neuvěřitelnou krásu, milosrdenství a touhu. Hermes, posel bohů, jí dal mazanou, a lstivou mysl a hbitý jazyk. Athéna jí pak poskytla oděv a naučila ji obratně ovládat ruce. Poseidon jí daroval perlový náhrdelník, který ji chránil před utonutím. Apollón ji naučil hrát na lyru a zpívat. Zeus jí dal pošetilou a rozpustilou povahu a Héra jí poskytla ten nejchytřejší dar, zvědavost.
Posel bohů ji rovněž předal složitě vyřezávanou skříňku, která měla být darem od Dia. Dostala však varování, že ji za každou cenu nikdy nesmí otevřít.
Pandořina skříňka: Její tajemství
Pandoru s biblickou Evou pojilo více znaků. I ona nedokázala odolat nutkání a ochutnala zakázané ovoce. V jejím případě však šlo o neumírající zvědavosti otevřít skříňku, aby zjistila, co obsahuje. O to víc, když jí bylo řečeno, že ji nesmí otevřít, ať se děje, co se děje.
Héřin dar zvědavosti byl však mocnější a jednoho dne krátce nahlédla dovnitř skříňky. Vypustila tak do světa všechno zlé, co Zeus uzamknul do skříňky – nemoci, smrt, nepokoje, spory, žárlivost, nenávist, hlad, vášeň a další lidské vlastnosti, které byly považovány za špatné. Nakonec si uvědomila, že byla pouhým pěšcem ve hře, kterou bohové tak dobře a chytře hráli.
Zvědavost však není jediným symbolem tohoto příběhu. Je jím i naděje, kterou živila Pandora v sobě a kterou vypustila ze skříňky. Tato naděje byla uvězněna v nádobě všeho zla, a přestože to byla jediná dobrá věc uvězněná uvnitř, nakonec uvrhla lid do nekonečného cyklu bídy a bojů.
Mýtus o Pandořině skříně přetrval dodnes a pojíme si s ním varování před způsobením problémů. Pandora by však neměla být vnímána jako žena, která neodolala volání svého nutkání. Vše nakonec bylo dílem bohů.
Zdroje: autorský článek, redakce; Náhledový obrázek: Franz26/Pexels
