České hrady a zámky jsou opleteny mnoha pověstmi a záhadami. Některé však nemají téma nadpřirozena nebo pouhé tragédie. Jedna z nich pojednává o dívce, které se zachtělo mladého kováře.
V 16. století žila sedmnáctiletá dívka Eliška Kateřina Smiřická, nepříliš pěkná dívka, zato bohatá a vážená díky starobylému šlechtickému rodu Smiřických, z něhož pocházela. Díky bystrému úsudku a smyslu pro podnikání se Smiřičtí stali jedním z nejbohatším a nejvýznamnější rodů. Patřila jim panství jako Hrubá Skála, Hořice, Navarov, Trosky, Náchod či Kostelec nad Černými lesy. Nebylo jim však přáno, aby v jejich rodové linii pokračoval mužský dědic. Synové vždy předčasně zemřeli.
Když odešla hlava rodu, Zikmund Smiřický, dědictví přešlo na prvorozeného syna Jaroslava II., ten však zemřel o tři roky později, patrně na tuberkulózu. V řadě tak následoval nejmladší Albrecht Jan, jelikož byl prostřední bratr mentálně zaostalý. Ani jemu nebylo dlouho přáno, zemřel ve třiadvaceti letech.
Zůstaly tak pouze ženské dědičky, Eliška Kateřina a mladší Markéta Salomea, která však chtěla sestře zabránit v tom, aby profitovala pouze ona. Proto na veřejnost vytáhla skandál, který se udál již před mnoha lety a měl Elišku zdiskreditovat.
Chtivost nebo touha po lásce?
Byť byla tehdy sedmnáctiletá Eliška Kateřina obdařena mnoha dobrými vlastnostmi a byla vzdělaná a inteligentní, chyběla jí pěkná tvářička. O to víc toužila, aby byla v mužských očích vnímána jako krásná. Podle dobových pramenů byla popisována jako sexuchtivá žena, která na svou dobu projevovala až přespřílišný zájem o intimitu. Možná byla nemravná, možná se jen snažila zahnat samotu a neštěstí, které v duši cítila. Možná toužila po lásce a něžných citech.
Nejvíce údajně projevovala zájem o muže neurozené krve. Několikrát se zamilovala, nicméně až s kovářem Jiřím Wagnerem konečně získala to, po čem tak toužila. Aby s ním udržela kontakt, posílala svou služebnou, aby ho přivedla na hrad za účelem oprav škod.
Jiří byl však z jejího zájmu zprvu dosti znepokojen, jelikož věděl, že by se dostal do velkých problémů, kdyby byl odhalen za vztah se šlechtičnou. Kováře ale uháněla tak dlouho, dokud nepodlehl. Později plánovali společný útěk, k němu však nedošlo, jelikož byla odhalena psaníčka, v nichž o své zakázané lásce psala.
Neblahý závěr života
Všichni aktéři románku skončili ve vězení – sama Eliška, Jiří i služebná. Dívka byla nejprve ve sklepení na Hrubé Skále, později ve věži hradu Kumburk. Svobody se však nadechla až po dvanácti letech.
Tehdy přichází na scénu právě její sestra Markéta, která sestřinu hanbu vytáhla na světlo. Chtěla ji zdiskreditovat, aby rodový majetek přešel na ni. Eliška se však bránila a zabarikádovala se na zámku v Jičíně. Nedala se úředníkům ani vojákům, kteří na ni vytáhli. Vlastně nakonec nebyla ani šance. Došlo k ohromné explozi, při níž zemřela společně s manželem své sestry a nejméně dalšími čtrnácti lidmi.
Pověsti většinou nekončí zrovna šťastně, to je i případ Eliščina příběhu. Její život zkrátka nebyl předurčen k tomu, aby byl plný lásky i štěstí.
Zdroj: Vlasta, redakce, autorský článek; Náhledový obrázek: Lance Reis / Pexels
