Objevné plavby a výpravy do lokalit, které prozatím nebyly zmapovány, vždy přinesly spoustu změn. Jednou z nich byla například rajčata, kterých se Evropané dlouho báli. Proč tomu tak bylo?
Když v roce 1521 španělský conquistador Hernán Cortés dobyl aztécký Tenochtitlán, nevracel se domů pouze s tímto úspěchem. Na palubě jeho lodi se kromě jiných pokladů nacházela i pro Evropany neznámá plodina – rajčata.
Rajčata nejspíše poprvé začali pěstovat Aztékové asi před 2000 lety. Tehdy však byly žluté, nakyslé a vzhledově vypadaly jako dnešní cherry rajčata. Podle amerických vědců však předchůdci rajčat, tzv. zlatá jablka, jak byla nazývána, rostly na zemi už před 52 milióny let. Název je odvozen od náhuatlského (aztéckého) slova tomatl, v angličtině tedy pak vzniklo slovo tomato, uvádí web Britannica.
Rajčata mohl přivést i Kolumbus
Nelze jednoznačně říci, že byl Cortés prvním, kdo do Evropy rajčata přivezl. Jak uvádí časopis History, ve svém nákladu je mohl mít i Kryštof Kolumbus po objevení Ameriky v roce 1492 nebo Francisco Pizarro, který v roce 1535 dobyl říši Inků a založil město Lima. Rozhodně však můžeme za tuto plodinu vděčit Španělům.
Tato dovlečená kořist si však u Evropanů sympatie příliš nezískala. Rajčata byla poměrně dlouho považována společně s jejich listy spíše za dekoraci než za jídlo. Důvodem je především jedna pověra, která se o nich šířila: lidé si mysleli, že jsou jedovatá.
Původ této mylné představy můžeme najít velmi jednoduše. V 16. století se totiž hojně využívalo cínové nádobí. Po kontaktu s rajčatovou šťávou, které obsahuje vysoké pH, se však uvolnil jedovatý kov, který pak nadělal pěknou paseku, podotýká web Planet Natural. Není tak divu, že byla rajčata považována za zdraví nebezpečná.
Teprve až ve 2. polovině 18. století byla jejich pověst napravena a lidé si uvědomili, že jsou rajčata velice chutná a neškodná.
Zdroje: Planet Natural, Britannica, časopis History; Náhledový obrázek: Pixabay
