Císař Nero je dobře známý z hodin dějepisu, především kvůli svému údajnému podílu na velkém požáru Říma roku 64. Vedle Caliguly je považován za jednoho z nejhorších císařů v římských dějinách.
Nepravděpodobný následník
Nero byl přes matku Agrippinu vzdálený potomek prvního římského císaře Augusta. Jeho vyhlídky na získání trůnu nebyly zpočátku příliš nadějné. Musel totiž čelit nevoli císaře Caliguly, který mu zabavil veškeré dědictví po zesnulém otci.
Karta se obrátila v moment, kdy byl Caligula zavražděn. Na jeho místo dosedl Claudius, poněkud výstřední a mnohými podceňovaný člen první dynastie římských císařů.
Ten se později oženil s Nerovou matkou. Agrippina bezdětného císaře přiměla k adopci svého syna. Když dosáhla cíle, nechala manžela zavraždit v naději, že Nero bude lepší loutkou pro mocenské hry.
Slibný začátek
V šestnácti letech se tak Nero ujal trůnu. Pod dohledem svého učitele Seneky (jednoho z nejvýznamnějších filozofů římského světa) a Burruse (velitele císařovy ochranky) se jeho vláda zpočátku jevila velice slibně. Vliv obou mužů se nelíbil Agrippině, která se snažila získat co největší moc pro sebe.
Vražda matky
Císař se stával stále více nevyzpytatelným a začínal se vymaňovat z vlivu svých rádců i matky. Tu se pokusil nechat utopit na špatně zkonstruované lodi. Agrippina tento pokus o atentát přežila. Nakonec ji nechal zavraždit vojáky v její vlastní vile.
Nedlouho poté zemřel Burrus. Nakonec se zbavil i Seneky, kterého křivě obvinil z účasti na spiknutí.
Císař plebsu a umělec bez talentu
Nero se v samostatné vládě snažil co nejvíce ulevovat chudým lidem na daních, čímž si získal jejich přízeň. Mezi nobilitou si však vytvářel nepřátele.
Od mládí byl milovníkem hudby a sám hrál na lyru. Podle současníků byl mizerným hudebníkem. Okolí ho nicméně muselo ujišťovat o jeho genialitě, pokud se mu nechtělo zprotivit.
Údajný žhář
Roku 64 došlo k velkému požáru Říma. Nero byl označen za jeho zakladatele. Motivem měla být inspirace pro tvorbu skladby o pádu Tróje.
Vystrašený císař, který žil stále více mimo realitu, musel najít vhodné viníky. Ty našel v podobě křesťanů.
Křesťané byli posléze na území města Říma pronásledováni. Dopadené nechal upalovat na hranicích, ukřižovat nebo předhodit šelmám.
Dal přednost sebevraždě před krutou popravou
Konec života tohoto dosti výstředního císaře byl poměrně dramatický. Roku 68 proti němu došlo k několika vzpourám z řad armády a zoufalý Nero nevěděl, jak z nastalé situace vyváznout.
Nakonec byl opuštěn i všemi svými přáteli. Uchýlil se do úkrytu k jednomu z propuštěných otroků. Zde ho zastihla zpráva, že byl senátem označen za nepřítele lidu. V případě dopadení měl být umrskán k smrti. Vystrašený Nero si nechal narychlo vykopat hrob a když zaslechl blížící se jezdce, vrazil si dýku do hrdla.
Císař Nero byl nezralý člověk, který byl intrikami své matky dosazen na post nejmocnějšího muže tehdejšího světa. Na vládu nebyl stavěný a za matčiny ambice nakonec zaplatil životem.
Zdroje: Wikipedia, Deník N, redakce, autorský text; Náhledový obrázek: Helen Cook / Wikimedia Commons (cc-by-sa-2.0)
