Spisovatelka Charlotte Brontëová téma lásky, mnohdy neopětované, často aplikovala do svých příběhů. Čerpala totiž z vlastních zkušeností z doby, kdy navštěvovala internátní školu v Bruselu.
Mezi stránkami slavných románů Charlotte Brontëové, jako je Jana Eyrová, Profesor nebo Villette, se skrývá mnohem více než jen univerzální téma lásky. Původ jejích námětů lze naleznout v muži jménem Constantin Heger.
Byť Charlotte podávala realistický pohled na věc, ani ona se nevyhnula šípům lásky, která ji naprosto pohltila. Její příběh se začal psát v roce 1842, když se společně se svou sestrou Emily zapsala na internátní školu v Bruselu. Jelikož si ženy chtěly otevřít vlastní internátní školu, doufaly, že se zde hlouběji vzdělají v oblasti jazyků. Samy zde pak výměnou za ubytování vyučovaly hudbu a angličtinu.
Láska k učiteli
Internátní školu vlastnili Constantin Heger a jeho manželka Madame Zoë Heger. Charlotte našla v Constantinovi, který ji učil francouzské literatuře a jazyku, vzor a velkou oporu. Byl prvním, kdo ji považoval za intelektuálku a povzbuzoval ji v psaní.
Brzy se však musela se sestrou vrátit do rodného Haworthu v Anglii, jelikož zemřela jejich teta, která měla v péči jejich sourozence. Když vyřešily rodinné záležitosti, Charlotte se sama vrátila do Bruselu. Její náklonost ke Constantinovi se začala prohlubovat, byť byl ženatý a otec několika dětí. Hluboké city k mentorovi a stesk po domově však později výrazně posloužily při psaní jejích knih.
Když se v roce 1844 vrátila nadobro domů, věřila, že vztah s Constantinem bude pokračovat alespoň pomocí korespondence. Psala mu nespočet dopisů, v nichž mu vylévala svoje srdce. Některé z nich však zůstaly bez odpovědi, a nakonec jí přestal Constantin odpovídat úplně.
„Už nepotřebuji velkou náklonnost od těch, které miluji – nevěděla bych, co si počít s úplným přátelstvím – nejsem na to zvyklá – ale projevil jsi o mě pramalý zájem v dobách minulých, kdy jsem byla tvou žačkou v Bruselu – a lpím na zachování tohoto malého zájmu – lpím na něm, jako bych lpěla na životě,“ stálo v dopise z ledna 1845 dle blogu Britské knihovny.
Učitel a majitel internátní školy si byl vědom toho, že je ženatý a nemůže si dovolit riskovat svou pověst tím, že by komunikoval, byť jen skrze písmena, s jinou ženou, než byla jeho manželka. Některé dopisy měl prý dokonce roztrhat. Charlotte se tak musela smířit s neopětovanou láskou.
Až do roku 1913 nikdo nevěděl o její náklonosti ke Constantinovi Hegerovi. Tehdy jeho rodina darovala dopisy Britské knihovně. Jejich obsah byl pro mnohé překvapující, o existenci dopisů předtím věděla pouze autorka Elizabeth Gaskellová, která se s Charlotte přátelila.
Zdroje: autorský článek, Britská knihovna; Náhledový obrázek: Evert A. Duyckinck / Wikimedia Commons (volný zdroj)
